Po brzkém ranním startu, kdy jsme s Frantou z Prahy vyjeli dokonce před naplánovanou dobou (věc nevídaná!), následovala cesta do Tisé, kde byly skály prochcaný, takže hurá do Labáku na levý břeh, tam pinožení se kolem nějakýho hnusnýho 8a kvaku (nic pro mně, spíš pro ty co považujou Massone za oblast snů). Pak jsme se konečně už notně odpoledne dostali k lezení. Indiánka, Cesta námořní pěchoty VIIb. V podstatě taková spára odspoda až nahoru. Beznadějné případy (já) - ač bez síly vola - vzaly spáru na sokola a tam kde už dál sokoliti nešlo, se prostě vylítlo a protože se bylo na správnem konci lana, šupito presto těch pár zbylých metrů s přírazem ke štandu. Nevim, jak to dělali ty ostatní, že to lážo plážo přeběhli, asi to bude tím, že to umí. No, ale hlavní bylo dostat se na místo,odkud se dalo fotit :o). Ještě zúčastnění: Honza, Lenka, Franta a já. Pak ještě Franta vytáhl cestu Království smíchu na masivu Diktátor, já si to dal tradičně na druhym a to bylo vše, co jsme ten den stihli.

Lenka a návštěva odvedle, na čas u nás zaparkovala.
	Honza - příprava matroše...
... a vzhůru!
Spára se z pohledu lezce - čučkaře (mého) jevila těžko lezitelnou, z pohledu fotografa se jevila fotogenickou...	...což se zezhora myslím celkem potvrdilo. To to pak fotí samo. Franta drandí hore.
A ve volném čase - šup sem s krajinkou...	...
...a zase nazpět do práce.	Tahle fotka je tu jen proto, aby si divák mohl vychutnat raritku: Frantovo dvoubarevný levý oko. :o)
	Jo a bez namáčení! Samozřejmě :o)